Prezident

No co Ti budu povídat, redaktore!

Tak sme v Ratajích na Sázavou, kde máj moje dvě dcery po mý prapraprabábě barák na návsi, kerej sem před pár lety přestavěl na penzion s galerií, kerý lidi začali řikat Chodba, páč tak prostě vypadá, no z chodby vobejvák neuděláš! A tam sme přivítali přecedu ČUKu ňákýho Břéťu Kovaříka.

Před vernisáží mi Vítek Hrabánek, sedlák z Vraníku nad Ledečkem, no sedlák: pan doktor, stejně jako jeho starší spolužáci Věk a Thám, no pan doktor filozofie, povidá: hele je ten Břéťa předseda, nebo prezident?  A já mu povidám: tak se poďváme na net a von že se koukal a všude stojí, že předseda! A já na to, že ho tedy nominujem na prezidenta. Čechů. A bylo to. Céra Kačka, kerá je pro všecko dobré i špatné, pustila na náves fanfáry z Libuše, syn Matěj vyvěsil státní vlajku a do to vešel Břéťa kynouc asi skoro třicetihlavýmu davu, kerej jej vítal, mávátek nemaje.  Což nevadilo. Proslovy byly prosloveny, Břetislav se zapojil okamžitě do debaty nepáchnouc becherovo likérem a nemaje krk zalomený. Přijal naši nominaci, no naši: Hrabánkovu coby jednoho ze dvou předsedů Strany mírného pokroku v mezích zákona a mou, coby dvaavosumdesátýho člena. A eště sme jemu i davu prozradili, že jistej Halík je tam jen proto, aby nasbírané hlasy před druhým kolem voleb předal Jemu. Břetislavovi II.  Čímž to má jistý. Toho prezidenta. A na standartě na Hračanama bude místo línýho lva vypráskaná vopice. Bílá. Česká. A určitě bude dobře.

No trochu sem se zapovídal. Byla to rekordně dlouhá vernisáž. Skoro padesát minut. To ale nikomu z diváků nevadilo. Břetislav povídal neuvěřitelné historky, nakonec sme za zvuků Strýčka Džeka připili také jeho interpretovi panu Werichovi, kerej často jezdil do domečku v Ratajích za scénáristou Vlčkem a producentem Rajmanem. Pak už prezidentskej kandidát nakreslil spoustu vobrázků chlápků, kerý  přišli na vernisáž a když mu už padala ruka s fixem, jelo se domu.

Teda jeli ty z vernisáže. Náš zbytek pokračoval plynule do ratajskýho Pivovárku zahájit koncert  Petara Introviče.  V září se o výstavě dočtete, ale už teď Vás zveme na Lenku Dusilojc, kerá se staví 13. září, a vo tejden pozdějc na představení Národního divadla s všeříkajícím názvem Toufar. To je vo tom katolickom farářovi z Čihoště, kerýho komoušové v padesátym utloukli.  Do mrtva.

Redaktore, někdy se stav! Fakt Tě neutlučem!

Ota Kmínek

Srpen 2014