Národní divadlo

No co Ti budu, Katko, povídat,

před pár hodinami odjely z Rataj kamion s kulisami a autobus s herci Národního divadla. Toho Národního divadla, které v osmdesátých létech 19. století vyhořelo stejně jako ratajský Pivovárek.  Národní divadlo bylo za dva roky opraveno.  Pivovárek sice také, ale jen provizorně a asi dva roky po požáru a následné opravě se zde přestalo vařit pivo definitivně. Začátkem druhého desetiletí jednadvacátého století byl v prostoru Pivovárku založen hudební a divadelní klub a 20. září zde hostovalo Národní divadlo z Prahy s inscenací Aleše Březiny Toufar se stále mladou Soňou Červenou v roli Klementa Gottwalda. Nebo chceš-li Klémy, jak mu říkali jeho kámoši, s nimiž tady za nezištné pomoci rusáků zorganizoval komunistický puč a z nichž některé pak nechal na dvorku pankrácké věznice oběsit. Stejně jako třeba paní doktorku Horákovou. To byl docela frajer, co? Však se mu také říkalo opilý truhlář! Taky rukama pracoval jen dva roky a pak už dělal jen funkcionáře. Ale to známe i z novodobých dějin naší země. Profesionální funkcionáři sedí i u nás v parlamentech a podobných seskupeních. Vynikají tím, že dokázali nikdy nepracovat a jen zastávat funkce, vytvářet zákony, které se již v době počátku jejich platnosti novelizují a úzkostlivě si udržovat odtržení od reality denního života. A hlavně nemakat.       

Představení bylo nádherné. To potvrdilo i šest děkovaček, které si diváci vynutili. Herce si vytleskali i spisovatelé Pavel Kohout a Michal Viewegh, kteří navštívili ratajský Klub Pivovárek. Paní Červená, která 9. září oslavila své devětaosmdesáté narozky a byla v záplavě květin viditelně dojatá, mi po představení říkala, že snad poprvé za svou hereckou dráhu oželela i chybějící vodu a toalety v šatně. Řekla mi, že takovou atmosféru jako v Pivovárku zažívá málokdy. Diváci, kteří jste v sobotu dvacátého přijeli do Rataj na divadlo, děkujeme!!!

Týden před Národním se u nás stavila Lenka Dusilová se svojí kámoškou Beatou Hlavenkovou. Dámy odehrály fantastický koncert a právem musely několik skladeb přidat. Skoro 150 diváků hodnotilo toto představení jako hudební vrchol letošní sezony.   Na celé věci bylo krásné, že Lenka si na koncert přivezla své mrňavé Dusilče Edwarda, který však byl pro naprostou ignoraci ratajského Pivovárku umístěn do postýlky v Klubu Čtrnáctka a tam celý koncert prospal. No ve dvou měsících, co taky měl jiného dělat? Ale jinak je prý velmi hudební a něco z něj bude, říká matka Lenka! 

A na co se můžeš Katko těšit? Již 4. října se u nás zastaví kapely Děda Mládek illegal band a Poletíme?, které objíždějí Čechy s novým CD. Ale bacha, odpoledne před koncertem už ve 3 hodiny Tě zvu na promítání fotek z Tádžikistánu, ze země, která kdysi patřila do obludného společenství zvaného Sovětský svaz. Dnes je samostatná, a podle vyprávění ratajských dobrodruhů bráchů Čápových tam někteří nostalgicky vzpomínají na dobu, kdy patřili ke kolosu na hliněných nohou… Většina je však ráda, že se velkého bratra zbavili. No trochu jako u nás. Tak hlavně ať to Tádžikům vydrží a Ty si přijď poslechnout  nevšední zážitky z cesty po zemi, která sousedí s Afghanistanem, Čínou a Pákistanem a do které se jen málokomu z nás podaří zavítat. Následovat bude ukázka z cesty fotografky Otýlie Diatkové tentokrát na Sumatru, kam jela na měsíc právě za účelem získání nových záběrů ze země tygrů, orangutanů, ohromných pavouků a lidí, kteří milují Evropany.

Tři týdny po tom, tedy 25. října hostuje v Pivovárku Činoherák Ústí. Divadlo, které zakládal můj kamarád Pavel Fiala v šedesátých a které po skoro padesáti letech bylo vyhozeno ze své ústecké scény a než si zrekonstruuje vlastní divadlo jezdí po Čechách. Tedy po   hostování v Divadle v Celetné nebo na lodi bráchů Formanů přijedou i do Rataj s inscenací snad nejstarší hry Williama Shakespeara Dva páni z Verony. No, nevzpomínám si, že by se v Ratajích tento autor někdy hrál. A to pamatuji hodně…

Hrozný zážitek mne čekal po návratu z Pivovárku domů. Praskla hadice na záchodě v patře a skoro celou noc se valily kubíky vody do přízemí. Nutno dodat, že voda tekla cestou nejmenšího odporu přes stropy a kolem elektrických rozvodů do celého přízemí, no fakt po otevření dveří mi málem podrazila nohy! Dokonce i ryba se mihla! Plovoucí podlaha fakt plovala, no zážitek! V sedm ráno bylo dá-li se to tak říct vytřeno, po přízemí byly rozmístěny kýble, pekáče, hrnce, no vše co bylo po ruce! Jen s mým kamarádem a kapelníkem Pražského Hradčanského Orchestru Pepou Kocurkem to nehnulo. Spal jak dřevo. Voda na něj kapala, ryby mu okusovaly palce u nohou a on fakt spal! Skoro spánkem spravedlivých, jak někdo přede mnou vymyslel…

No co Ti budu povídat!

Klub Pivovárek Rataje nad Sázavou