Toufar

No co vám budu povídat,

v tom městysi, kterej dnes nese jméno Rataje nad Sázavou, ale kterej se ještě před 120 lety jmenoval Rataje Hrazené se tada dějou věci! Každej měsíc jeden až dva koncerty, sem tam divadlo, teď třináctýho září třeba Lenka Dusilová, ale největší bomba teprve přijde v podobě opery Národního divadla, který hostuje v Ratajským Pivovárku dvacátýho září.  No fakt, do Rataj přijede opera Národního divadla až z Prahy a uvede tu v den ratajskýho posvícení představení Aleše Březiny Toufar! Ano, Toufar. Ten, kerýho komunistický fízlové utloukli začátkem padesátýho. A von jim umřel zrovna na výročí jejich puče pětadvacátýho února. To si dali dárek, co? Ani nevíme, jestli  estébák Láďa Máchů, kerej s kámošema Toufara umlátil byl ňák povýšenej. No asi jo, když to stihnul za měsíc od zatčení!

Začalo to ve vesničce Čihošť na Havlíčkobrodsku, kde se při mši svatý pohnul krucifix na voltáři a všichni to měli za zázrak. Akorát fízlum to tak nepřipadlo. A vymysleli hejbací zařízení, kerý pak ukazovali v týdeníkách, zatímco jejich kámoš Láďa Máchů toho kněze mlátil všim možnym hlava nehlava. Aby se přiznal, že to sestrojil von. Ten Toufar. A von ten Toufar si mu dovolí umřít!

Tak vo tom je v kostce ta opera. Kerá zazní dvacátýho září v Ratajích. No to si nenechte utýct! Všichni to považují za vrchol sezóny roku 2014. Sezóny, která začla Hasičskym plesem, pokračovala koncerty kdekoho a končí po Toufarovi ještě představením Činoherního studia Ústí nad Labem, jo, to je to divadlo, kerý kdysi zakládal muj kámoš Pavel Fiala a kerý ústecká radniční parta vykopla z domovský scény. No ale aspoň je nemučila, jako kdysi ve Valdicích mučili Toufara…

No co vám budu povídat…

Ota Kmínek